O mně

 

Jsem obyčejný Ind,

který se octl v Evropě ani nevím jak :-). Bylo to poprvé v roce 2010 tuším a od té doby žiji střídavě tady i tam, tam i tady ... Moje česká manželka Renata miluje Indii a tak nám oběma vyhovuje střídat země, kultury i život, který je tam i tady tolik odlišný. Již 10 let spolu ... A až teď konečně vzniknul tento E-shop s textilními obrazy, který byl v plánu již léta, ale znáte to. Nebyl čas. Až covidová doba nám dala čas navíc. V restauraci jsem přišel o práci a ten čas navíc jsem věnoval tomuto e-shopu a přípravě cest domů. Zvu Vás do svatého města Váranasí. I když nejsem jogín a ani žádný "guru" :-) a zdaleka nejedu v new age a ezo :-), mám v krvi to, co se vy v Evropě učíte z knih. Mám svoji spiritualitu od maminky, znám hindusimus zevnitř. Jsem hluboce věřící v Boha a také v to, že Indie a Evropa se můžou potkat a mají společné kořeny.
Sunil

Moje vize

Již 10 let si spolu s manželkou Renatou přejeme propojit Indii a Česko víc, než jen v našem oddacím listu, ale i projekty, které nás lákají a dávají nám smysl. Jsem z chudých poměrů a léta jsem se za to tady v Evropě styděl. Děkuji, že přišla doba, kdy se vnímáme jako lidstvo navzájem a vnímáme to , jak křehká je rovnováha žití na Zemi vidíme dnes a denně ve zprávách. Patřím k těm, co Covidovou dobu moc neřeším, smrti se my z Váranasí nebojíme, je naše ... a z her politiků jsem smutný. Neminuly mě ani konspirace a vysvětlení dějů dnešní doby na úrovni Bohů. Jsem Ind :-) a tento způsob vidění světa je mi vlastní.

Něco se už se světem muselo stát ...

Ale mé země Indie se vše silně dotýká. Vše se dotýká existence mé rodiny, sester, bratra a jeho rodiny, starého táty ... 
A tak kdy jindy, když ne těď zrealizovat své vize, změnit život od základů a najít způsoby jak pomoci zemi,
která má své bohatství jinde, než v bankovkách. 

Co je tou vizí pro mě?

Moje rodina a můj osobní příběh

Prý tady bývá zvykem psát na web svůj "osobní příběh". Nejlépe se zápletkou a dobrým koncem zakončeným nabídkou svého produktu, či služby. Vyjmenovat školy, svou předchozí praxi a zajistit si dobrá doporučení od lidí, kteří již moji službu využili. Zdá se mi to trochu úsměvné. A tak to pojmu po svém. Jako ostaně všichni.

Narodil jseme se v roce 1983 do rodiny, kde přede mnou i po mě zemřelo hlady a na neléčené nemoci přibližně 6 sourozenců. Ani ty mladší si nepamatuji a o starších jsem slyšel občas povídat matku. Beru to jak to je. Není to ani smutné, ani politovánihodné. Na smrt jsme v Indii zvyklí. Pocházím ze samého duchovního srdce Indie, z Váranasí, ale do mého domu ještě před nedávnem teklo a za deště se místo spaní vylévala voda v kyblících. Spaní na zemi, jíst na zemi, my to tak prostě máme narozdíl od evropsky vysokých poslelí a stolů s židlemi.

Vím dobře, co je hlad a vím, co je bída. Namísto školy jsem šel asi v 10 letech do továrny na sárí, aby měla naše rodina na jídlo. Do školy jsem upřímně přestal chodit také proto, že mě to nebavilo, nejsem moc nadaný student :-). A moje uniforma byla roztrhaná, jestli vůbec nějaká. Styděl jsem se za ni a posměšků spolužáků jsem měl už dost. Do vztahu s mojí ženou Renatou jsem nečetl, nepsal a ani nepočítal. A ani mi to nijak na ulici nechybělo :-). Legraci s partou kamarádů to nikdy nezkazilo a bezstarozstnost mi to taky nevzalo. 

Práce střídala práci, prodával jsem čaj na ghátech, pracoval v tiskárně, tak i onde, puberta ..., početná rodina v jedné malé místnosti bez nadbytečných věcí a povinností. Čistá hlava s časem na modlitby, chrámy a Gangu. Gháty /schody u řeky/ byly mým domovem a miluji ta místa dodnes.

Pak přišla zbytečná smrt matky, i když jsem peníze spolu s bratrem sháněl kde se dalo, ale na léčbu nestačily. Tvrdé setkání s realitou života a významem peněz. Také bylo třeba dobře provdat obě sestry, u jedné se to podařilo u druhé méně, ale to je život. Starší bratr se také oženil, do rodiny přišly jeho děti, otec strárnul ... Stále jedna místnost starého malého domku, který voněl děctvím. Sestry odešly z domu a já se živil tím, co umím. Začal jsem se učit pouliční angličtinu a pracovat jako průvodce pod Váranasí, popradě spíš dohazovač turistů do obchodů se suvenýry a hedvábím. Samozřejmě za provizi. Baví mě mluvit s lidmi, baví mě jim prodávat, smlouvat o cenách a prostě všemožně kšeftovat s čímkoliv s čím to jde :-). Obchodování mám v krvi. 

Mluvil jsem se stovkami turistů, vyslechl si stovky životních příběhů a motivů cest lidí různého věku odletět do Indie. Co tady hledají a proč? Představa o světě a lidech v něm se mi skládala jako puzzle i bez knih, školy a bez čtení. Internet, počítač i mobily byly v té době věci, o kterých jsem si myslel, že je nikdy mít nebudu /27 let/. Mobil byl jeden v rodině a s kreditem věčně prázným. Ala na co mobil? Stačí vyběhnout na ulici a se všema se svolat. Scházení se na Áratí /každodenní bohoslužbě na Ganze/ je přirozeným facebookem a mluvení s lidmi internetem. Byl jsem tehdy a jsem stále šťastný, beru vše jak přichází. Věřím v život ... Do Evropy jsem popravdě nikdy netoužil, ale pak jsem potkal jednu ženu ... 

Zajímá vás jak to bylo dál?

Jak se změnil můj život odletem do Evropy?
Co bych udělal jinak a co nikdy nezměnil? 


Kdo u nás nosí kalhoty?
Sunil a Renata Sahani

Kdo u nás nosí kalhoty a kdo sukni?

Červenou knihovnu nečekejte :-), ale když už píšu o svém životě, tak ať vím komu. Pár zamyšlení nad mezikulturními vztahy a něco z osobního šuplíku. Samozřejmě, že to nepíšu sám, píšeme to spolu s mojí ženou Renatou a asi nikoho nepřekvapí, že to občas vidíme jinak. Dost jsme se při psaní pobavili a stejně ji podezírám, že si něco přimyslela a pozměnila. No vídíte, ani tuhle větu sem nechtěla dát :-). 
Sunil


Váš email si uložíme k zasílání novinek z Varanasi Life. Informace o cestách do Váranasí, nových článcích v bologu, nebo akcích v našem e-shopu dostanete vždy jako první a to maximálně 2x do měsíce. Z našich novinek se můžete kdykoliv jedním kliknutím odhlásit. Vaše osobní údaje chráníme takto